Svatební zvony

4. března 2011 v 12:38 | Luu |  push UP/push DOWN

Zdarec! :)
Damy a pánové, zítra je svatba :D ale né moje, můj brácha se žení! :)
Takže dneska zmatek jak nikdy. Škola nic, kadeřník a jelikož jsem tvůrce programu na slavnost, obstarávala jsem věci do "vtipné" tomboly :D (např.: jehly jako akupunkturu)
Ale moc se těším, bude to velesláva :)) Pak podám hlačení! Dneska sem dám ještě nějaké písničky a možná později i fotky ze svatby ať víte, jak vypadá svatba v podání naší rodiny!
xoxo Luu
 

NSB !!!

3. března 2011 v 9:56 | Luu |  rozšířené roznice
(Lil Wayne 6 foot 7 foot)
Čao!
Asi nevíte co je NSB = Nový Styl Blogu ....a z toho vyplývá nový design :)) Budu se snažit, takže kdyby to bylo nějaké počachrované omluvte mě :) Pak písněte jestli se vám líbí :*
Svěží Luu

Žalozpěv za denního světla

2. března 2011 v 18:22 | Luu |  push UP/push DOWN
WARRING:
článek je značně depresivní a líčí
mé více než zoufalý psychický stav

Víte, jsem zastánce toho, že na blog by se neměly psát depresivní články, ale vyjímka potvrzuje pravidlo. Psaní mi pomáhá a já už nehodlám mlčet. Takže to přetrpte nebo nečtěte.
Je až vtipné, jak rychle se věci mění že? V jednu chvíli si v sedmém nebi a pak najednou švác a ty se máčíš na zemi v kaluži krve...oklovávají tě supi a s vnitřnostma si hrají malé děti. Po celou dobu jsem se snažila být dobrá přítelkyně. Ale pomož jednomu ublížíš druhému. Slíbila jsem, že ho povedu správnou cestou a když přišlo rozcestí, zklamala jsem a nechala se zlákat třpitem společného bytí. Co jsou moje noční děsi v porovnání s výčitkami a vinou, která mě sužuje jako silný déšť? Povím vám to: NIC. Zklamala jsem nejen sebe, ale i jeho, jeho rodinu...moji rodinu. Ale bylo to krásné. Po útrapných dnech, plných psychického týrání, jsem byla šťastná, měla jsem jen jednu věc, ale bylo to všechno.
A co mám teď? Vlastně NIC. Jen strach, výčitky, moční můry...omlouvám se

Demoliční četa vonící po pylu květin bortí a rozkopává základy mě samé. Utápějíc se ve zmatených myšlenkách, které už dávno nepatří jen mně, se snažím znovu nadechnout a znovu žít ohraný streotyp lidského bytí. Omamující hlasy volající moje jméno, "sebe" chtívé ruce sápající se po mé duši mě dennodenně lákají do zahrad...a klapne branka

Vaše Luu
pozn. text psaný kurzívou jsem napsala
ve chvíli psychického záchvatu.
 


King žaba odhalena

27. února 2011 v 12:36 | Luu |  národ tobě
Kdo že sem?
Nooo úplně "normální" děvčica s malučké vesničky na konci mapy, zeměpisci tuší, že se pohybujeme v Bílých Karpatech :) Co bych o sobě prozradila. Po světě běhám už nějakých těch 16 let a něco, naučila jsem se chodit, mávat rukama, obtěžovat lidi a takové ty důležité věci, jako jíst, sabotovat školu a jíst :D
Chodím druhým rokem do budovy, která se tváří jako Gymnázium, ale doopravdy je to ústav, kde vežní a mučí inteligentní lidi a dělají z nich debily :D Mám je prokouklé ;)
Aktivně se věnuju florbalu a teď jsem si jakože začala aj něco se zumbou :D Ale nejde to vidět.
Oblíbené věci? Kvanta a kvanta :D Hodně se toho dovíte na blogu, takže čtěte :D
Jsem šťastně zavztahovaná s jedním klukem...jako blecha :)
Ve zkratce: Věčný optimista zhýčkaný dobrým jídlem nejen od maminky, který si myslí, že všechno je na něm :D
Ještě něco? Ptejte se! :D
(fotky níže)


Kam dál